1. Když jsi smutná, tak i kapky deště bolí, rány se otevřou a naplní se solí, držím tě za ruku a nemám žádnou záruku, že nezůstanu o žebrácké holi. 2. Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže, do mé hlavy mlčky vpochodují stráže, všechny mé nápady hned zahánějí do řady a střílí puškou té nejtěžší ráže. 3. Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí, stromy procitnou a mluví lidskou řečí, tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší, [: a náhle jsi víc svoje, nežli něčí ... :]