Sopka

Karel Plíhal

1. V každém je sopka, zdánlivě spící,
   před níž jsme zcela bezbranní,
   občas nám doutná pod čepicí,
   to se jen vrtí ze spaní.

2. Ale pak náhle u ranní kávy
   či večer v baru u sklenky
   začne se čertit, jen místo lávy
   vychrlí divné myšlenky.

3. Myšlenka - myška, hladová věčně,
   zábrany lehce přehryže,
   utečeš z domu k pohledný slečně,
   toužíš po stavu beztíže.

4. A sopka se činí a tělo se chvěje
   jak země kdesi pod Etnou,
   oči se lesknou a slečna se směje,
   dokud se ústa nestřetnou.

5. Nejmenší z všedních přírodních dramat,
   a jak nám dává do těla,
   a budem se trápit a budeme klamat
   a zbyde z nás trocha popela.