1. Dálkou uplývám, paže, ústa, měňavý tvar, s ním se rozplývám, mizí tělo z šedavých par, hloubku pod hlavou, dole cár či letící stín, s touhou hloubavou drak se k spánku chumlá do peřin. R: Tmou se proměním, a to kouzlo, to je můj háv, chvíli tvář, pak had, nato temný hrad, potom nymfa nebo pyšný páv, k ránu zahynu, možná vejdu v ztracený ráj, jsem jen přízrak, mrak, kampak na zázrak, oblak přesto stříbrný má kraj. 2. V trávě zaklání malý bůžek buclatou tvář, v tváři zklamání, zmizel mrak a zůstala jen zář, touží po výši, také on by měnit chtěl tvar, mámu neslyší, je tak hrr, už zjara chce být stár. R: Čas tě promění, a to kouzlo srdce je háv, chvíli láska, chlad, a pak zdvih a pád, budeš poutník nebo pyšný páv, až mámě uplyneš, možná vejdeš v ztracený ráj, mysl je jen mrak, kampak na zázrak, oblak přesto stříbrný má kraj.