V devět hodin dvacetpět mě opustilo štěstí ten vlak co jsem jím měl jet na koleji dávno nestál V devět hodin dvacetpět jako bych dostal pěstí já za hodinu na náměstí měl jsem stát ale v jiným městě Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátka, že stavíš se jen na skok, že nechalas mi vrátka zadní otevřená, zadní otevřená Já naposled tě viděl, když ti bylo dvacet to si tenkrát řekla, že se nechceš vracet že si unavená, ze mně unavená ta ta da ta ta da tada ta tadada... Já čekala jsem hlavu jako střep a zdálo se, že dlouho může za to vinný sklep, že člověk často sleví já čekala jsem hlavu jako střep s podvědomou touhou čekala jsem dobu dlouhou víc než dost kolik přesně nevím Pak jedenásta bila a už to bylo pasé já měla vědět dřív, že vidět chci tě zase láska nerezaví, láska nerezaví Ten list co jsem ti psala byl dozajista hloupý byl odměřený moc na vlídny slovo skoupý už to nenapravím, už to nenapravím