Kůň bílý

Marie Rottrová

Kůň bílý pádí vlakům vstříc
já nastavuji větru líc, oujéjé,
jen chvíli už mě uvidíš.

/: Zas na rtech cítím slaný žár :/, i chuť tvé touhy vzdechů pár, oujéjé,
/: Až známá vůně zavane :/, sem skrze vlasy zcuchané.

/: To loňské léto moře jas :/, a modré světlo z pod tvých řas, oujéjé,
/: zlé ruce láskou zjemnělé :/, mě pořád pálí po těle.

/: Když oheň zhasne zbývá dým :/, a racek s křídlem zlomeným, oujéjé,
/: Co loď tvou dlouho provázel :/, a křičel když si odcházel.

/: Kůň bílý cval svůj otáčí :/, však stovkám koní nestačí, oujéjé,
/: To přece kdekdo z města ví :/, že tenhle vlak tu nestaví.

/: Tak odpusť mi můj telegram :/, zas ty teď budeš víc než sám, oujéjé,
/: V tvé hlavě vzňal se plamínek :/, a sletoval drát vzpomínek.

/: Kůň bílý mizí v stopách tvých :/, jak letní víno letní hřích, oujéjé,
/: Snad váháš nad tím co já vím :/, že srdcem tvým jen projíždím.