Rec.: Ženy čarovné krásy okouzlují muže již dlouhé století. Muže prosté, stejně jako muže významné. A tak ne náhodou byly krásným ženám přisuzovány síly tajemné, nadpřirozené, byly ztotožňovány s ďáblem. A o jedné takové dívce vypráví i balada, kterou vám teď zazpívám Muži do sedel už sedají, v zbroji zlacené jdou se bít já jako jeden z rytířů teď s nimi musím jít. Velké vojsko cizáků mou zemi pustoší a jen hroty bodáků v slunci pomstu tlumočí. V zeleném poli bitevním uvadnul něžný květ před bouří ticho poslední a pak koně daj se v let. R: V čele cizáků jede dívka očí modrých jako len v ústech růži má a ta ústa k líbání. V čele cizáků jede přízrak, dívka nejkrásnější z žen kdo ji spatří toho láskou omámí. Já nemoh meč svů pozvednout proti dívce v hedvábí když usmála se přede mnou, ten smích mě omámil. Teď na rukou pár řetězů a mříž mi přísluší a jen píseň krkavčí vysmívá se do uší. R: Už na nádvoří mě vyvádí, je tu zvláštní lešení ta cesta k němu prý má být mojí cestou poslední. Proč na hrdlo mi dávají ten provaz konopný pak podlaha se propadá a já propadám se do tmy. R: Teď vidím jeno očí pár, jsou modrý, já je znám a ústa plná úsměvů, vždyť je to ďábel sám. Stojí přede mnou, je to ďábel očí modrých jako len zbraní smrtící jsou ta ústa k líbání. Dívkou nádhernou je jen přízrak, přízrak nejkrásnější z žen kdo ho spatří, toho láskou omámí.