Šumění vln a volání racků, západní vítr dal do plachet sílu, z moře jsem viděla vyčnívat útes, a na něm sedět mořskou vílu. Od starých sudiček pohádku slýchala, večer když na lodích zahoří svíce, v bouřích je potápí s pohledem anděla, tonoucím zpívá a vyhlíží prince. R: Ptáš se všech mudrců v krajinách jiných, kdy všechno pochopíš. často jsi z kalichů poznání pila, přesto se nedozvíš, že z mužů prince dělají činy. |: Tak se dál stýská malým mořským vílám :| ááá ... V královských zahradách s princem chce tančit, se sluncem uléhat v královské lože, výměnou za svůj hlas a trýzeň bolesti, s každičkým krokem v chodidlech nože. Škoda že sudičky nikdy jí neřekly, co čeká vílu , jež změní se v ženu. A tak ta malá zrazená láskou, na modrém pobřeží mění se v pěnu. R: