Večerním tichem mraky šly bouřkový, sama hloupá se ptám kdo odpoví, zázrakům dnes už věřím, u mých dveří tam stál, že je pán větru a bouří a jestli smí dál. Déšť nám hrál po kapkách na skla okenní, on vyprávěl a já se smála až k zbláznění a když půlnoční měsíc s námi z mraků se smál, mě zblázněnou láskou ten rytíř si vzal. Ustal déšť když odcházel a bouřka šla s ním, prázdnej dům, prázdná číš a prázdnej klín, ať ho čekám s letní bouří, v záři blesků, světlem ranním, že se vrátí v kapkách deště, co spadnou do mejch dlaní. R: Teď letní déšť na těle mám, na kůži básně mi píše, přichází v něm nepoznán, |: odchází tiše a já čekám dál :|, že vrátí se k nám. Teď můj syn už sedm roků dal smysl mým dnům, dávno přestal se ptát, kde táta má dům, pak netknutý bouří a deštěm vrací se domů. R: