R: Ráno jen pustej sál, on přesto dál svou písničku hrál ten věčnej snílek a tuláků král oči měl smutný a přece se smál. Hvězdy, ty moje družky zářivý písně, jen mladý holky bláznivý oheň, jak malý slunce do noci plál. Kroky, ze tmy se těžce vytonou s tváří moudrou a stářím orvanou stál tam jak divnej přízrak tuláckej král. Přisedl blíž s očima plachýma jak hříbě a pak mi vyprávěl prazvláštní příběh. O klukovi, co strašně rád se toulal s kytarou každej sál už znal jeho písničku prastarou a když dozpíval, tak potlesk bořil sál. Jak šly roky, kytara má díry od myší jeho písničku už dávno nikdo neslyší a on přesto dál tu stojí, a zpívá dál. R: Zpívám přede mnou trčí mikrofon vnímám, že kdysi snad tu stál i on díky kamarádů byl plnej sál. Stařec drží se stranou od lidí je v sále a nikdo z vás ho nevidí zpíval dnes tady se mnou tuláckej král. R: Hvězdy, ty moje družky zářivý písně, jen mladý holky bláznivý oheň jak malý slunce do noci plál.