Pár polibků sladkých a z vlaku potom máváš, Že vrátíš se jí zpátky svoje slovo dáváš. Však slzy neutišíš a v srdci zvláštní žal, Že už ji neuslyšíš a vlak ten jede dál. Jedno léto ať tě čeká, a snad bude krátký, Uplyne jak řeka, pak vrátíš se jí zpátky, Přísaháš, přísaháš. Teď vlasy ostříhaný a kabát do zelena, Pár kluků co znaj to samý a co věřit se jim dá. A že chtěli by jet domů, kde naposledy byli loni, Ne snad neuvěří tomu, kdo není jako pni. Jen vlasy ostříhaný, a pár tajných přání, Stejskání neskrývaný a fotka tvý dámy, Je tu s námi, je tu s námi. Pár pomačkaných psaní co pošťák do bláta upustil, Jen tak na rychlo napsaných, jako by jenom z nutnosti, A že píše ti čím dál míň nad tím zamyslet se bráníš, A v tvářích už jen stín a stále kratší psaní. Jen psaní zaslzený, ale to se stává, Jen psaní k rozloučení, píše ti tvá dáma, Že se vdává, že se vdává. Teď stojíš sám na prázdným nádraží, A domů to máš už jen kousek, nikdo tě nečeká, Slzy neutišíš a v srdci zvláštní žal, A život jak ten vlak, zas jede dál.