1. Říkali mu starej kovboj, měl roků dvakrát víc než já a pořád sháněl těžkou práci, kterou by jinej nedělal. Jednou se mnou seděl v šenku, z půllitru bílou pěnu otíral, já se ho ptal, kde bere páru a on s úsměvem povídal. R. Jen tak si řeknu, na to mám, všechny síly posbírám, to víš, těžko se to mládne. Tak si řeknu, na to mám, všechny síly posbírám a nějak se to zvládne. 2. V očích měl pár bujnejch koní a tvář, jak mapu pohoří, já mu řek', že mám pár známejch, který docela jináč hovoří. Co tedy má bejt výhodnější a jestli z výhod dá se žít a on řek, já ti to povím dřív, než oheň dohoří. R. Jen tak si řeknu ... 3. Někdo má možná život lehčí a vyhýbá se nesnázím, že dělá jenom to, co musí a vůbec nic mu neschází. Jenže to není pro mě soupeř, i když mu všechno prochází, můžu se měřit jen sám se sebou a na jinýho nesázím. R. Jen tak si řeknu ...