1. Když mám náladu toulavou, když táhne mě to ven, sbalím vak a řeknu pak: buď každý pozdraven, tou cestou dál, co dobře znám, co dobře znáš i ty, tenkrát jsme jeden druhému nechtěli hrát na city. R: Šlapu loukou plnou bodláků a brnkám si tu svou tu píseň věčnejch tuláků, co jim stačí, co jim stačí, že jen jdou. 2. Pak přišla chvíle, a co má být, kdy řekl jsem: rád tě mám, a od tý doby, nevím proč, se toulám jenom sám, stopy tvý už zvolna zarůstaj' trávou, kapradím, že tvá cesta zpátky nevede, stejně jak ty dobře vím. R: R: