Rukávy

Nedvědi

1. Lásko tajená, lásko bez jména
   den co den kradeš spánek můj
   Dlouho vím, že tě ráda mám
   ale touhu svou před tebou skrývám
   Vím, vím, že jsem troufalá pane vysněný pane vzdálený
   vím, vím, že jsem troufalá
   ale přísahám že se mi lí, bíš.

2. Dívko nesmělá, proč bys nechtěla zítra se mnou si schůzku dát?
   V lesním zákoutí ústa ztichnou ti víno nám rozpaky zkrátí.
   Má láska je tajnou hrou, paní vysněná, paní vzdálená,
   má láska je hříšnou hrou, při níž rukávy zbarví se trávou.

3. Ty mě můj pane, málo znáš, já jsem doufala že my jméno dáš,
   chvíle v náručí - to mně nestačí, pořád to jsou jen chvíle.
   Vím, vím o co chtěl bys hrát, ty chceš ublížit a já milovat,
   vím, vím, o co chtěl bys hrát, však mé rukávy zůstanou bílé.

4. Já tě má paní, málo znal, místo k oltáři jsem tě k lůžku zval,
   já líčil pastičku na chtivou šelmičku, laň ale nebudu střílet.
   Vím, vím, to se může stát, ale ublížit je též milovat,
   vím a vždy budu vzpomínat na tvé rukávy jako sníh bílé.