Křídel pár, to je ten krásnej dar, který zapomněl nám dát Pán Tobě ho dal, a Djak už to bývá, nemohls ho unést sám Jméno tvé zná dnes každý z lidí, Ikarus, který k Slunci vzlét Ó, příteli můj, už je to dávno, Už je to pěkná řádka let. Touhu tvou má, každý nosí a každý se s ní narodil Jo, za první pád, když jsme ještě malí, bosí, tak dostaneme hned svůj díl A potom už pouze své pírečko k pírku my lepíme celý život svůj, voskem ze svícnů na oltáři bohů, Ikare, při nás teď stůj Znáš dobře ten dlouhej pád ze Slunce temnou nocí, znáš bohy - moc vědí a nesní, jsou nemocní svojí mocí Slunce ti křídla rozpouští a dole tě moře čeká, tvůj pád ještě dneska neskončil, a to mne právě leká Jednou snad se moře uklidní a vlny pírka na břeh vynesou A dětí houf je vezme do dlaní a domů je pak ponesou Až potkáš to dítě, tak pamatuj, tohle jsou malé zbytky velkých snů To dítě to ví, jen se podívej, snad v něm vidí záblesk příštích dnů To byl můj přítel Ikarus, kterému zpívám tohle blues, byl miláčkem múz a nepřítel svých bohů, kteří mají trošku jiný vkus Jen křídel pár, to je ten krásnej dar, který zapomněl nám dát Pán Tobě ho dal, a jak už to bývá, nemohl's ho unést sám Znáš dobře ten dlouhý pád ze Slunce temnou nocí, znáš bohy - mocní, moc vědí a nesní, jsou nemocní svojí mocí Slunce ti křídla rozpouští a dole tě moře čeká, náš pád ještě dneska neskončil, a to mne právě leká.