Listopad

Pacifik

1. Ráno kalný slunce málo svítí, svítí,
   blázen malíř barvy rozsypal,
   prázdný větve bez života kvítí, kvítí,
   v mlhách se tvůj pozdrav zatoulal.
R: Víš, to listopad lásku nemá rád,
   úsměv slunci vzal, jít však musíš dál.

2. Nad hlavou se hustý mraky válí, válí,
   nízko krouží osamělej pták,
   padá déšť, a přesto tváře pálí, pálí,
   táhneš dál jak opuštěnej vrak.
R:

3. Nevíš, co tě táhne mokrou trávou, trávou,
   nevíš, co tě nutí jinde spát,
   touhy tvý jsou nekonečnou trávou, trávou,
   kam tě žene nenasytnej hlad.
R:

4. Cesty přece jednou někde končí, končí,
   tam, kde čeká věčný svítání ...