Velká vlaková loupež

Pacifik

1. Povolal nás jednou k sobě sám velikej Boss,
   co má vpředu zlatej zub a useknutej nos,
   "dost mám toho lenošení," rázně povídá,
   "každej by se jenom válel a v hospodě pral."

2. "Krávy se vám pásti nechce, holoubkové mí,
   na pastvinách noci prej jsou tuze studený,
   vymyslel jsem tedy proto geniální plán,
   jak se zmocnit vlaku s poštou, co přijíždí k nám!"
R: To byla velká, velká loupež vlaková,
   nebyla a nebude už nikdy taková,
   velká, velká loupež vlaková,
   nebyla a nebude už nikdy taková.

3. Vlak, ten vozí velký bedny a v nich zlatej prach,
   stačí hlavu jasnou mít a vůbec žádnej strach,
   o půlnoci na trati ten vejlet začíná,
   šéf tu s námi není, prej ho trápí angína.

4. Vlak se řítí, na vagóny všichni naskočí,
   než se s kolty strojvedoucí zpátky votočí,
   v celým vlaku vypukla hned velká panika,
   nějakej ten výstřel v tomhle zmatku zaniká.
R:

5. Poštmistr dal ruce vzhůru, musíme se ptát,
   proč se začal jako blázen na celej vlak smát,
   řek' nám klidně:"Dětí pět a ženu doma mám,
   za svůj život celej vagón i s tou poštou dám!"

6. Na lup z vlaku koukali jsme s hrůzou po očku,
   bylo to jak v sirotčinci ukrást vánočku,
   velkej článek přinesly hned ráno noviny,
   že bandity pochytali za dvě hodiny.
R:

7. Ve vězení ustlali nám lože prkenný,
   každej bachař si tu myslí, že jsme šílený,
   šéf si doma v klidu sedí, počítá ten lup,
   starostma se asi o nás, chudák, celej zhub'.

8. Vložky do bot, plivátko a sova vycpaná,
   k tomu pytel na zmije a stolní kopaná,
   past na myši, lepidlo a talíř na kostě,
   za kolik to všechno prodá, máme starostě.
R: