Zlatý údolí

Pacifik

1. Mokro v botách, píseň v notách nikdy nepsanou,
   slunce pálí, že i skály úpal dostanou,
   jen osamělý balvany, až uslyší tvé přiznání,
   ti řeknou, že jsi dávno ztratil směr
   a že patříš mezi pohany
   a místo na jih táhneš na sever.
R: Zlatý údolí, touha vzdálená,
   je chimérou všech dálek modravejch,
   zlatý údolí, co jen vítr zná,
   ti v horkým srdci vypaluje cejch,
   jak je vzdálený každý mámení
   a druhá strana řeky nemá břeh,
   zlatý údolí, zlatý údolí
   je celej život s rancem na zádech.

2. Snad tě k cíli dobrý víly jednou dovedou,
   slunce hoří, zlatí oři z dálky přijedou,
   když zmizí fata morgana, je zpověď dávno napsaná
   do kamene mlčenlivejch skal,
   než se někdo cestou zastaví,
   pak bude psáno, že jsi tady stál.
R:
R: