1. Teď už víš, kam mířím, pohledem mizíš, když se tě ptám, teď už víš, jak se prach víří, sama se stydíš, stydím se sám. R: Teď už víš jak já, komu vina se dává, teď už víš jak já, je to hra, nic víc, teď už víš jak já, jeden den, jedna zpráva, zamrazí v zádech a nestačím říct. 2. Střelnej prach ve věžích bývá, okolo města se stahuje stín, okolo nás hradba je shnilá, rozbuška doutná, ji nezastavím. R: R: Manuelo, jsi mý slunce pohlazení, Manuelo, jsi den mýho narození, Manuelo, já vím, to už pravda není, jenom sen, jenom stín, jenom pokoření ... 3.=1. + stydím se sám ...