U hřiště na zábradlí jsme seděli bušili do kytary holky říkali, že jsme stejně na hlavu padlí a jako si nás nevšímali, že už jsou starý nejkrásnější tehdy byla Romana a taky Klára a Simona Kdo byl pro nás nejvíc trapnej, byl ten kluk co loudil stupnice z klárinetu co ani Dajánu nemoh' zahrát, tak byl špatnej, ale otvíral si okno, jinak neřek' větu nejvíc z něho umírala Romana a taky Klára a Simona Jednou hrál na školní besídce k únorovému výročí holky se smáli až to zapomněl, kvůli pohledům přímo do očí díval se na ně na žíněnkách a jen se červenal a nám byl jenom pro smích byl prostě jinej stejně cvičil dál až ztratil ten ostych a z okna tryskal klárinet a voněl jasmín jen bůh ví jak mě štval, když třeba tohle hrál... Tja da da dááá... Časem se i lidi mění a ten kluk co loudil stupnice z klárinetu co ani Dajánu nechtěl zahrát, tak už tu není nejvíc nás vzalo jak se pak měl k světu nejprve s ním začla chodit Romana a potom Klára a Simona Na abiturientském večírku jsem se náhodou dozvěděl, že teď žije s nějakou Dajánou daleko za vodou, to bych taky chtěl na parníku Lousiana prý na klárinet vyváří Ó Mississippi kalná ten je tak leda k ruce kuchaři 'dyť od nás jako já říkám si to chce klárinet a zkouším od Cé zatím mně nechtějí ani v dechovce tam dá da dam... Tři čtyři... tam tá da dam pja pá da dam... ješte uvidíš... tů dů du du ‘kvik’, ále... Juch, já da dam dá da dáá... a vítězný trilek na závěr... blblblblblbl... šmitec... šmitec... konec... blblblblb... aha, emh, pardon