Doney Gal

Spirituál kvintet

1. Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám,
   stádo mu zbloudilo bůhvíkam.
R: Ať sníh či déšť padá tmou,
   já a můj Doney Gal nesmíme snít,
   stále dál cestou zlou
   já a můj Doney Gal musíme jít.

2. V zádech už máme snad tisíce mil,
   stále jen spolu jdem, neznáme cíl.
R:

3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor,
   já ať to jsem, a ne můj Doney Gal.
R:

2. Proč jsme k sobě chladní jako mlha,
   která naše srdce zakrývá,
   kdo na vrchol nikdy nevyšplhá,

3. Ve srovnání s jinými jsem šedý,
   doufal jsem, že nevadí to snad,
   písně, co se hodí pro Nedvědy,
   nedovedu zpívat ani psát.

4. Každý by měl zůstat sebou samým,
   i mně se to možná poštěstí,

5. Málo mluvím, což je škoda hrozná,
   v tom je lidi těžké předělat,
   každý by však beze slov měl poznat,
   kdo ho má a kdo ho nemá rád ...