1. V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou,
loučil se tam námořník se svou dívenkou
/: a Japonečce malé slzičky stékají,
když jeho rety rudé slova lásky šeptají :/
R1: Má japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ,
tvoje láska neskonalá přivede mě k tobě zpět,
/: ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým
a potom děvče milé, budu navždy jenom tvým :/
2. Byl to ale námořník, co pro ženy žil
a v každičkém přístavu z číše lásky pil,
/: na Japonečku malou dávno už zapomněl,
na její rety rudé, které kdysi líbat směl :/
R2: Má Japonečko malá, až zas budu s tebou sám,
tvoje láska neskonalá povede mě ke hvězdám
/: a jaro až se vrátí všude bude plno krás
pak děvče moje milé, já se k tobě vrátím zas :/