R: Leží na zemi a zpívá, leží na zemi a přemítá, leží, do nebe se dívá, je-li pravda stále ukrytá jen tam…? Tělo do země mu vrůstá, stromy kořenů ho vítají, oči otevřou i ústa, pohledem se zeptají: „Jsi sám?“ 1. Tělo do země mu vrůstá, až někam k pramenům, tiše říkají mu: “Zůstaň, své žízně zbav se a podívej… Vstříc ti jdou ruce kořenů, nech se obejmout a s mízou stoupej výš a výš…“ R: 2. Staň se javorem a vnímej, jak šeptá listoví, nad vrcholy hor se vznes na křídlech ptáků, jako batole se dívej, vítr ti napoví, na své zavolej a úctu vzdej jim. Jak? Víš sám… Lado! Živo! Rode! Velese! R: 3. Tělo do země mu vrůstá, až někam k pramenům, tiše říkají mu: „Zůstaň, své žízně zbav se a podívej… Vstříc ti jdou ruce kořenů, nech se obejmout a s mízou vzhůru stoupej, staň se javorem a vnímej jak šeptá listoví, nad vrcholy hor se vznes na křídlech ptáků, jako batole se dívej, vítr ti napoví, na své zavolej a úctu vzdej jim. Jak? Víš sám…“ Lado! Živo! Rode! Velese!