Ospalou ulicí doznívaj kroky vás dvou plynové lampy si promítaj stíny vás dvou, vás dvou, vás dvou Nevíš co s rukama, nevíš snad ani co s tmou chybí ti začátek všeho, co chtěl jsi ji říct o vás dvou o tom, že nevíš co říkat se má a že je první se kterou jdeš za svitu hvězd, že je tak blízko až schází ti dech, že se i červenáš Tak na co čekáš tak na co čekáš