A slunce pálí jen

Wabi Daněk

Rec: Už v noci jsem vyrazil jen v blůze, kalhotách
     a s párem starejch bot,
     tam za mnou zůstal San Quentin,
     kavalec a přestřihnutej plot,
     a slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl
     a nohy bolí, jakobych nejmíň tisíc mil už šel.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
   a stínu šmouhu šedivou já táhnu za sebou.

Rec: Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe,
     jedno peklo a jeden svět,
     vždyť ještě včera mně to pastor
     z bible čet',
     teď ze lži viním všechny - bibli, pastora i tátu,
     vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
   a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou.

Rec: Já dávno boty zahodil,
     když brzdily můj chvat,
     a v břiše mám snad stočenej
     ten přestříhanej drát,
     když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím,
     proč, i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín.

R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
   a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou.
R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen,
   a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou ...