Hejkal

Wabi Daněk

1. Divnej jekot po lesích se prohání,
   až v žilách tuhne krev a zuby cvakaj' SOS,
   utichá až u potoka pod strání,
   jó, takovýhle řvaní by nesnes' ani pes.
   Žhavý rudý oči a drápy krvavý,
   kosti chřestěj' v rytmu kastanět,
   strašidelný vytí a skřeky chraplavý,
   tak to je hejkal, na to vemte jed.
R: U nás hej, hej, hejkal straší v lese,
   jen ten, kdo něco snese, tam může v noci jít,
   jeho hej, hej, hejkání se nese,
   každej se strachy třese, k ohni nesesedneme se,
   neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt.

2. Kdo z vás tady na hejkaly nevěří,
   ten může u nás přespat, až se zastaví,
   nevystrčí špičku nosu ze dveří
   a bude jásat, že se dožil rána ve zdraví.
   Jenom kalný oči a rysy ztrhané,
   kalhoty si bude muset prát,
   a děs a hrůza v hlase, jó, to mu zůstane,
   až koktavě bude povídat, že:
R: + neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt, hej!