Vítr

Wabi Daněk

1. Tehdy foukal chladný vítr, ostře chladivý a čistý,
   česal zvadlé hlavy stromů, trhal kaštany a listy,
   já jsem seděl před tím domem, hlavu stejnou, jak ty stromy,
   potom došlo taky na mě, a já rázem poznal, co mi ten den dal.

R: To vítr, můj vítr, co hvízdal a nad mou hlavou vál.


2. Stál jsem u zábradlí mostu, pod ním v hloubce voda pádí,
   kolem zhromáždení rádci, jeden radí, druhý svádí,
   první - jistější je zůstat, druhý - krásnější je skočit,
   potom zafoukal můj vítr, kamsi odvanul je, z očí mi je svál.
R:


3. Stála u zábradlí mostu, ještě váhá, ještě stojí,
   i když potkám ten svůj vítr, možná časem neobstojím,
   ale rozhodnu se brzy, abych cítil volnost letu,
   snad pomůže mi vítr, možná, že se ve všem pletu, co já vím.

R: A vítr, můj vítr snad přijde a já s ním poletím ...