1. V dálných dálkách zámoří, ční prý zlaté pohoří,
příchozího pohostí, nádherou a hojností.
2. Dík těm svůdným pověstím, zástupy šly za štěstím,
chátra i ti bohatí s vírou, že se vyplatí...
R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí,
3. Báchorce té uvěří, dávno už jen někteří,
spíš než zlatonosný štít, nám teď rozum káže jít.
R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí,
je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi
v dálce, ale docela blízko v našich srdcích
a v našem vědomí, a že jeho pravé jméno je láska
mír a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na
něj je naše přirozená povinnost.
R: Jít a hledat Eldorádo...