1. Míle a míle jsou cest které znám,
jdou trávou a ůbočím skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
já na všech chci s vámi stát.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnili šat...
R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr co právě začal vát.
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat...
R: To ví snad...
3. Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát?
R: To ví snad ...
Ten vítr co začal právě vát,
ten vítr co začal právě vát.